Humanitární a rozvojová pomoc jsou obecně považovány za prospěšné aktivity, kterými jsou zachraňováni ti, kteří byli postiženi katastrofou, hladem, kteří trpí nemocemi. Touto pomocí se rozumí poskytování základních potřeb, jako je voda, hygienické potřeby, zdravotnická pomoc, ale také vzdělání, rekonstrukce domů, ochrana, prevence, rozvojové programy… Málokdo si ale uvědomuje, že i dobře míněná pomoc může příjemce nějakým způsobem poškodit. Riziko vzniku takovýchto škod nazýváme rizikem sekundárním, zatímco vznik humanitární katastrofy rizikem primárním. Monografie se zabývá oběma druhy rizik a způsoby, jakými je možno jim předcházet. Větší pozornost se věnuje rizikům sekundárním s cílem tato rizika pojmenovat a prostřednictvím výzkumů najít způsoby, jak se vzniku těchto rizik vyvarovat.