Po otevření vatikánských archivů na počátku osmdesátých let 19. století se stal Řím vyhledávaným centrem archivního výzkumu. Čeští badatelé začali do “věčného města” zajíždět již od roku 1887, samostatný Československý historický ústav v Římě byl však zřízen až po vzniku samostatného Československa. Jeho činnost byla přerušena až druhou světovou válkou, definitivně uzavřen pak byl v létě roku 1951 rozhodnutím ministra Zdeňka Nejedlého.
Okolnostmi vzniku, trvání i zániku Československého historického ústavu v Římě, ale i proměnami jeho ideje, správou, pracovním plánem či financováním se zabývá předkládaná monografie. Součástí knihy jsou rovněž kapitoly o římských stipendistech, badatelských výsledcích, edičních podnicích, mezinárodní spolupráci, knihovně či komplikované problematice sídla ústavu.