Hegemonie a socialistická strategie

Kniha Hegemonie a socialistická strategie se dostává do rukou českým čtenářům a čtenářkám téměř třicet let po svém prvním vydání v roce 1985. Levicové myšlení, jak tvrdí sami autoři, stálo tehdy na křižovatce a vyžadovalo přehodnocení svých klíčových pojmů: představy ekonomického determinismu, proletariátu jako privilegovaného aktéra dějin, revoluce, antagonismu, významu nahodilosti. Postmarxismus Ernesta Laclaua a Chantal Mouffe po obsáhlém výkladu historických proměn pojmu hegemonie a dekonstrukci zmiňovaných marxistických kategorií nabízí robustní antiesencialistickou koncepci sociální logiky a politiky vycházející zejména z díla Antonia Gramsciho. „Posuzování takzvaného ‚globalizovaného světa‘ prostřednictvím kategorie hegemonie vypracované v této knize nám může pomoci pochopit, že současný stav věcí vůbec není jediným možným nebo přirozeným společenským řádem, ale je projevem jisté konfigurace mocenských vztahů. Je výsledkem hegemonických tahů prováděných konkrétními sociálními silami, jež byly schopny provést hlubokou proměnu ve vztazích mezi kapitalistickými korporacemi a národními státy. Tuto hegemonii lze zpochybnit. Levice by měla začít pracovat na věrohodné alternativě neoliberálního řádu namísto toho, aby se ho prostě pokoušela řídit lidštějším způsobem. To samozřejmě vyžaduje vytyčení nových politických hranic a uznání toho, že neexistuje radikální politika bez definování protivníka. Jinými slovy vyžaduje přijetí nevykořenitelnosti antagonismu.“ (Z Předmluvy k druhému anglickému vydaní v roce 2000.)