Britskou unii fašistů (British Union of Fascists; BUF) založil Sir Oswald
Mosley dne 1. října 1932. Třebaže se jednalo o největší britskou
fašistickou stranu, nikdy se ani vzdáleně nepřiblížila významu svého
německého a italského protějšku a bez výrazného úspěchu po zákazu
britské vlády v červnu 1940 ukončila svou činnost. Navzdory tomu se těší
významnému badatelskému zájmu, což vyplývá zejména z faktu, že
ideologové BUF byli na rozdíl od jiných hnutí schopni rozvinout ucelenou
ideologii a poměrně racionální politický program, vycházející z
filozofického základu, jenž byl založen na směsi Lamarckovy genetické
teorie, Spenglerových úvahách o úpadku Západu, Nietzscheho vitalismu
a Shawovy vize vzkříšení "nového člověka". Ústřední tematikou
ideologie BUF byl mýtus o znovuzrození. Černokošiláči byli naprosto
přesvědčeni, že "éra demokracie" je u konce a jejich země potřebuje
znovuzrození, které může přinést jenom korporativní stát. Stará,
zkorumpovaná a prohnilá demokracie měla podle nich být odstraněna a
nahrazena novým, kvalitativně lepším fašistickým systémem založeným
na vůdcovském principu a osobní odpovědnosti. Mosleyho muži se viděli
jako bojovníci nové éry, elita, jež měla vést národ na cestě k návratu
zpět na výsluní. Monografie analyzuje fašistický mýtus o znovuzrození v
ideologii a propagandě BUF, poukazuje na aktivismus a entusiasmus
členů hnutí a dokládá, že víra v tento mýtus byla u mnoha z nich
autentická. Zejména kapitoly popisující různé odznáčky, plakety, přezky,
kravaty, nášivky, šperky a další předměty s fašistickou symbolikou
demonstrují to, jak hluboce byli Černokošiláči "ponořeni" do myšlenek
fašismu na každodenní úrovni, jak silná byla jejich víra v přicházející krizi
a nevyhnutelnost radikálních řešení. Tyto zdánlivě nepodstatné
drobnosti dokazují, že politický aktivismus fašistů přesahoval cokoli, co
známe z praxe běžných demokratických politických stran, a že fašismus
byl mnohem nebezpečnější, než se na první pohled může zdát.