Větší zemský soud, konstituovaný v polovině 13. století za vlády Přemysla
Otakara II., patřil po dlouhá staletí k nejvýznamnějším orgánům veřejné moci
na půdě českého království. Nebyl jen nejprestižnějším a nejuznávanějším
orgánem justičním, výlučně příslušným ve sporech o deskové statky, ale jeho
kompetence přesahovaly i do oblasti správní a politické. Jeho přísedící,
mezi nimiž čestné místo tradičně zaujímali nejvyšší zemští úředníci, tvořili
užší královskou radu a výrazným způsobem ovlivňovali osudy celého českého
státu. Zemský soud také plnil úlohu normotvornou a tzv. obecnými nálezy
(jejichž význam byl ale v raném novověku za zenitem) mohl dotvářet podobu
šlechtického práva. Je proto paradoxní, že česká právní historie nevěnovala
dodnes tomuto klíčovému orgánu pozornost. Předkládaná kniha se snaží zaplnit
do jisté míry tuto mezeru, shrnuje na základě archivního bádání dosavadní
znalosti o vzniku, kompetencích a složení zemského soudu a podrobně mapuje
jeho personální obsazení v době vlády císaře Rudolfa II.