Střední Asie, která je v současném politicko-geografickém
významu chápána jako území pěti postsovětských států
Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a
částečně Kazachstánu, prošla pestrým historickým vývojem,
během něhož vstřebávala impulzy různých kulturních vlivů a
vytvořila si tak podmínky pro vznik svébytného výtvarného
projevu. Umělecký vývoj oblasti si do určité míry udržuje
kontinuitu z minulých dob až do současnosti, jež je patrná v
tradičních uměleckořemeslných odvětvích. Mezi nejvýznamnější
bezpochyby patří textilní tvorba a šperkařství. Za jednu z
důležitých etap z hlediska ještě kvalitní uměleckořemeslné
produkce lze považovat období od druhé poloviny 19. do počátku
20. století, z něhož máme k dispozici mnoho dokladů, jež se staly
základem pro revitalizaci tradičních uměleckých řemesel. Tu
nastartovalo vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu v roce
1991, kdy se středoasijské státy v rámci národního
sebeuvědomění a hledání nové identity začaly navracet ke
kulturním odkazům a tradičním hodnotám.