Jazyk a totalitarismus

Kniha uvádí problematiku vztahu jazyka a totalitarismu představením myšlení klíčových myslitelů v předmětné oblasti, především Hannah Arendtové, Carla Joachima Friedricha, Zbigniewa Brzezinského, Juana Josého Linze a Raymonda Arona, a na základě jejich prací formuluje vlastní operativní definici totalitarismu. Následně analyzuje teorii komunikace Karla Wolfganga Deutsche, která představuje inovativní přístup ke zkoumání vztahu mezi komunikací a politickými systémy. Dále se autor na základě přístupů Ferdinanda de Saussure a Ludwiga Wittgensteina věnuje problematice jazyka. Na pozadí Orwellova umělého totalitního jazyka newspeak poukazuje na jeden možný způsob užití tohoto typu jazyka, který je prakticky demonstrován v analýze totalitního jazyka komunistického režimu v Československu mezi lety 1948 a 1989. Analýza je zpracována na deníku Rudé právo, ústředním tiskovém orgánu ÚV KSČ. Pád komunistického režimu je pak prostřednictvím teorie komunikace interpretován jako následek komunikačního selhání režimu. Závěrečná část studie je věnována tendencím, které lze z popisovaného hlediska nacházet i v liberálně-demokratických systémech, a to prostřednictvím zkoumání fenoménu politické korektnosti. Práce je příspěvkem k objasnění vztahů mezi komunikací a politickými systémy, konkrétně ukazuje, že existuje vazba mezi komunikačním a systémovým selháváním. Stejně tak poukazuje na skutečnost, že jazyk je silným mocenským nástrojem, ale pokud dochází ze strany řízení systému k jeho zneužívání, hrozí rozpad celého systému.