Kniha se pokouší tematizovat evropanství (ve významu duchovního společenství) v české, slovenské, ale i polské a rakouské společnosti v moderní a postmoderní době a zároveň se pokouší navázat o evropanství mezioborový dialog mezi antropologií (Godula-Węcławowicz, Salner, Soukupová, Myslivcová), historií (Hroch, Prokš), právem (Petráš, Scheu), politologií (Doležalová), dějinami umění (Altová, Alt, Tourek, Skořepová), lingvistikou (Císařovská, Boušková), etnomuzikologií (Jurková, Jonssonová), sociologií (Šrajerová) a filosofií (Balvín). Přitom klade důraz na to, že Evropa není jen společenství národů, ale také pestré společenství nejrůznějších menšin, které definuje jako skupiny mocenskopoliticky a psychicky handicapované.