V průběhu lidského života si téměř každý člověk opakovaně pokládá otázky směřující ke smysluplnosti lidského bytí, k významu lidského snažení, a to mnohdy i ve vztahu ke konečnosti vlastního bytí. Dotazy tohoto typu v současné společnosti obvykle nepřekračují rozměr přirozeného bilancování při formulování dosažených či významných hodnot a hledání dalších cílů, limitně i ve vztahu ke stáří.
Sama antropocentrická koncepce humanizmu, založená na hodnotě člověka a jeho právech, stojí před významným úkolem, jak v důsledku tzv. "inflace stáří" měnit společenské vědomí ve prospěch pozitivního vnímání stárnutí a implementace filosofie hluboké celospolečenské propojenosti problematiky stáří.
Svěží a přitom odborně důsledně fundované dílo Jiřiny Ondrušové "Stáří a smysl života" tomu podle mého názoru může významně napomoct.