Dělba pravomocí mezi mezinárodními organizacemi a státy
představuje vždy naléhavou otázku. V případě EU je její
naléhavost tím větší, že je pojímána jako organizace integrační
povahy. Zásadní je přitom nejen vlastní způsob rozdělení
pravomocí, nýbrž i to, zda a jak je nastavená dělba pravomocí
kontrolována. V architektuře EU je kontrola nad dělbou
pravomocí, jak ji nastavily zakládací smlouvy, v poslední
instanci svěřena Soudnímu dvoru EU. Výkon této kontroly si
však současně nárokují i orgány kontroly ústavnosti členských
států. Za této situace se publikace zamýšlí nad tím, zda má
současné řešení kontroly dělby pravomocí v EU smysluplné
alternativy, ať již v podobě specializovaného kompetenčního
soudnictví anebo v určitých formách posudkových, a jaký
potenciál mají ve vztahu k dohledu nad dělbou pravomocí
orgány kontroly ústavnosti v členských státech.