Publikace se věnuje uplatnění zásady koncentrační v civilním soudním řízení a institutům souvisejícím s touto problematikou. Jejím cílem je analýza nové právní úpravy této oblasti, zavedené souhrnnou novelou občanského soudního řádu (zák. č. 7/2009 Sb.) včetně jejího kritického zhodnocení a návrhů de lege ferenda. Základní otázkou, na niž tato práce v závěru přináší odpověď, je, zda současná právní úprava civilního soudního řízení a v ní ve stále větší míře zaváděné prvky koncentrace řízení opravdu slouží ke sledovanému účelu, tj. k urychlení řízení, a zda tak není v určitých aspektech činěno příliš drakonicky nebo s nepřiměřenou razancí, nebo dokonce s primárním cílem sankcionování účastníků. Další související otázkou je, zda současná formalistická a rigidní právní úprava odpovídá moderním trendům civilního soudnictví a zda by nebylo na místě ponechat větší volnost, prostor k uvážení a odpovědnost za rychlé a efektivní rozhodování soudcům samotným.
Práce je rozdělena do tří částí:
První část je zaměřena na teoretická a historická východiska zásady koncentrace řízení v civilním soudním řízení.
Druhá, stěžejní část práce je věnovaná projevům zásady koncentrace v civilním soudním řízení. Postupně jsou akcentovány instituty kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř., koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř., soudcovské koncentrace řízení a jejího možného uplatnění v civilním soudním řízení, koncentrace řízení dle § 119a o. s. ř. a uplatnění principu neúplné apelace v odvolacím řízení, a také otázka porušení povinností soudu spojených s koncentrací řízení a právních konsekvencí takového porušení.
Třetí část práce nabízí rozbor uplatnění koncentrační zásady ve vybraných zahraničních právních úpravách a v pravidlech nadnárodního civilního procesu.
Publikace je určena nejen odborníkům v oblasti civilního práva procesního, ale i praktikujícím právníkům (především soudcům a advokátům) a posluchačům právnických fakult s hlubším zájmem o tuto problematiku.