Kniha je volným pokračováním dříve vydaného od Mýtu k logu a zabývá se „…archaickým Řeckem v 7.a 6.století před Kristem a sleduje postupné uvědomování si sebe sama jako svobodné individuality v pozemském světě v jejím tehdejším emancipačním procesu, připomínajícím lidské dospívání." Kniha je tvořena dvěma texty: Oidipús a Sfinx (J. Bouzek) a Lyrika a filosofie (Z. Kratochvíl). Obě části jsou doplněny obrazovou a fotografickou přílohou.
J. Bouzek pojednává o řeckém chápání umění, o osobnosti umělce, umělecké soutěživosti a postavení umělce v archaickém Řecku. Hovoří o tom, jak umění zachycovalo člověka, jak se člověk vztahoval ke světu a o tom, jaký vůbec byl archaický obraz (tj. zobrazení) člověka. Ptá se, jaký byl význam řeckého umění a jaký je jeho odkaz.
Z. Kratochvíl se věnuje prvním filosofům (Miléťané, Pythagorejci). Hovoří o lyrice archaického Řecka (doba od poloviny 7. století do počátku 5. století př.n.l. bývá označována jako lyrická doba). Upozorňuje na to, že řada současných filosofických témat - dikce filosofické výpovědi, její vztah k vědecké, umělecké či náboženské dikci - je u archaických autorů ve své krystalické podobě; proměny této dikce zde nacházíme v její modelové podobě.
Podstatná část textu je věnována Xenofanovi z Kolofónu, protože Xenofanés „…spojuje milétské zkoumání se svobodou lyriků vůči mýtopoetické tradici epiky“. Kniha je netradičním pokusem skloubit myšlenky filosofa a archeologa, tedy pokusem překročit striktní hranice oboru.