Tato etnografická práce je založena na autorčině terénním výzkumu v Armádě ČR (2001-2002) a skládá se z pěti kapitol, které se snaží zachytit kulturní aspekt institucionálních a společenských změn, které provázely vstup České republiky do NATO. Autorka se soustřeďuje především na charakteristiku a popis paradoxních aspektů transformace, jejímž cílem je modernizace AČR a zlepšení jejího postavení ve společnosti, ale která se střetává s přetrvávajícími kulturními a institucionálními vzorci. Jedná se o první etnografickou studii armády ve středoevropském regionu a jednu z mála etnografických prací pojednávajících o českém kulturním prostředí.