Proč je religiozita české společnosti nejnižší v Evropě? Jaký společenský a politický vliv má v České republice katolická církev? Ztratila církev roli morální autority, nebo byla její respektovaná pozice po listopadu 1989 jen historickou výjimkou? Proč jsme svědky dlouholetých diskusí o restitucích církevního majetku nebo sporů o katedrálu sv. Víta? Má náboženství nějaký vliv na mentalitu české společnosti a na její politickou kulturu? Jsou církve v České republice organizacemi se zvláštním postavením, nebo jen jednou ze zájmových skupin? Je KDU-ČSL konfesijní stranou úzce propojenou s katolickou církví, nebo se už přeměnila v moderní evropskou křesťansko-demokratickou stranu? Proč nedokázala konkurovat nejsilnějším politickým stranám? Jsou obtíže této křesťanské strany způsobeny jen personálními problémy, nebo mají hlubší příčiny? Zůstane KDU-ČSL parlamentní stranou? Jaké jsou možnosti a limity politických aktérů hájících nábožensky motivované zájmy v převážně ne-náboženské společnosti?
Nejnovější kniha Petra Fialy hledá odpovědi na tyto otázky. Poutavý a zasvěcený výklad vycházející ze současných poznatků sociálních a humanitních věd nabízí nejen odborníkům, ale i širší veřejnosti příležitost důkladněji přemýšlet o vztahu náboženství a politiky v České republice.
Česká republika patří k nejméně náboženským a nejvíce sekularizovaným zemím v Evropě. Tato specifická situace se odráží v sociálním, kulturním i politickém životě české společnosti a vytváří zvláštní podmínky pro prosazování nábožensky motivovaných zájmů.
Politolog a historik Petr Fiala zkoumá ve své nové knize vztah náboženství a politiky a především pozici katolicismu v české ne-náboženské společnosti. Vysvětluje příčiny pozoruhodné šíře a dynamiky sekularizačních procesů v českém prostředí a ukazuje jejich důsledky pro politiku a pro aktéry, kteří v rámci českého politického systému zprostředkovávají nábožensky podmíněné zájmy. Podrobně analyzuje proměny struktur, funkcí a pozice dvou klíčových institucí v oblasti náboženství a politiky: katolické církve a KDU-ČSL, jež v politickém systému plní roli jediné křesťanské politické strany.
Český případ vztahu náboženství a politiky je představen v evropském kontextu. Ukazuje se, že v české společnosti probíhaly procesy sekularizace a slábnutí religiozity (resp. vazby na církve) silněji a rychleji než v jiných evropských zemích. Z této perspektivy označuje profesor Fiala Českou republiku za „laboratoř sekularizace“, protože je zde možné dobře pozorovat důsledky ztráty nábožensky podmíněných hodnotových představ a politicko-kulturních vzorců a sledovat významně sníženou schopnost náboženství působit na politiku a společnost.
Petr Fiala (1964), rektor Masarykovy univerzity od roku 2004, je profesorem politologie a ředitelem Institutu pro srovnávací politologický výzkum na Fakultě sociálních studií MU.
Po studiu historie a češtiny na brněnské univerzitě (1983–1988) a neoficiálním studiu politické filozofie (1984–1989) pracoval postupně jako historik, novinář a redaktor. Po pádu komunismu v roce 1989 se podílel na založení oboru politologie, byl mj. vedoucím Katedry politologie (1993–2002), Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií (2002–2004), ředitelem Mezinárodního politologického ústavu (1996–2002) a děkanem Fakulty sociálních studií (2004). Autor mnoha knižních monografií a více než 150 odborných studií publikovaných v řadě zemí. Specializuje se na srovnávací politologii, evropskou politiku a na výzkum politické dimenze náboženství, zvláště katolicismu.