Publikace je věnována sexuálním deviacím a strategii sexodiagnostiky. Autor představuje tuto problematiku z hlediska střízlivé behaviorální vědy a evoluční psychologie, jež jsou oproštěny od prvoplánově negativních pohledů na sexuálního devianta, a zdůrazňuje nutnost poznání motivační podstaty sexuální orientace pro následnou terapii.
»Poznání je pracné a zdlouhavé, zatímco emoční reakce nelibosti, které vzbuzují zprávy o abnormálních sexuálních projevech, jsou promptní a vynucují si v lidské mysli jen výklady, které lidskou hodnotu devianta snižují. Proto dříve, než nastoupila střízlivá behaviorální věda a s ní zejména evoluční psychologie, se už nauka o sexuálních deviacích ocitla v zajetí vládnoucích psychopatologických doktrín, jež u devianta hledají samá psychologická negativa, jako je nezdrženlivost, nedostatek vyšších citů, neempatičnost, slabé »já«, anetičnost, nedostatek sociálních obratností, nezralost, neschopnost oddálit uspokojení, thanatofilie apod. V deviantologii to jsou dnes už neplodná a obehraná klišé. První předpoklad racionálního přístupu k sexuálním deviacím a k sexodiagnostice je proto osvobození přemýšlení o neobvyklých sexuálních projevech od této verbalistiky a předpojatosti.« (Z úvodu)