Tibetská kniha mrtvých

Kniha mrtvých je základním dílem tibetského buddhismu. její vznik se datuje do 8. století n.l., kdy byla patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti stoletích patřila k tajným, "zakopaným" knihám, které nepronikly na veřejnost. Kniha mrtvých je formulována jako poučení zemřelému na jeho cestě do "zásvětí" - v " mezistavu", který následuje po fyzické smrti.