Kniha významného teoretika moderní architektury, profesora univerzity v Cambridge, tematicky založená na pomezí historie architektury a filozofie, je mnohovrstevným výkladem o lidské kultuře ohrožené rozkladem celistvosti světa a o hledání cest, jak napomoci – zejména v oblasti architektury – její obnově. Autor vychází ze skutečnosti, že myšlenkové proměny, k nimž došlo postupně mezi 16. a 18. stoletím, vedly k rozkladu představy hierarchicky uspořádaného univerza, tedy představy opírající se o tradiční kosmologii. Namísto toho jsme dnes vystaveni fragmentům dílčích poznatkových systémů nebo individuálních vizí. Na tomto základě je v knize analyzován vývoj architektury v období od baroka do současnosti. Text provázejí černobílé fotografie.