Kniha na příkladu dvou českých a dvou moravských ženských kontemplativních řádů zrušených v době josefínských reforem seznamuje nejen se samotným procesem rušení jednotlivých konventů, ale i s dopady na osudy řeholnic. Zvláštní důraz je ve studiích kladen na klášterní knihovní fondy, neboť následné přesuny knižního a listinného materiálu patří mezi klíčové momenty mnoha cenných sbírek. Josefínské reformy tak znamenaly nejen ukončení činnosti řady kontemplativních řádů, bez ohledu na jejich historické hodnoty nebo společenské vazby, ale způsobily i velké hmotné a kulturní škody, neboť byla řada historicky cenných sbírek rozptýlena nebo zničena.