Incawasi - sídlo bohů

Velký zájem o Peru, který se u autora knihy projevoval již od dětských let, ho přivedl ke spoluorganizaci expedice „Titicaca 2004, CZ“, která, kromě přírodovědeckých, topografických a socioekonomických studií, měla podat vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera Titicaca na prahu třetího tisíciletí, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit. Kniha „Incawasi – sídlo bohů“, je rovněž jedním z výsledků studií realizovaných během expedice Titicaca. Jejich koncepce vycházela ze srovnávacích studií na jiných archeologicky významných lokalitách, které předcházely vlastním pracím realizovaným následně na jezeře Titicaca. Mezi tyto patří zejména oblast kolem města Cuzca, zejména Sacsayhuaman, Puca Pucara, Kenko, Tambo Machay, Ollantaytambo, Pisac, mezi dalšími. Hodnota některých pracovních hypotéz je demonstrována studiemi přímo v terénu. Základní kapitoly knihy se věnují věhlasné architektuře Inků a materiálům, které používali pro výstavbu svých monumentálních staveb, jako jsou svatyně v Kenku, sklady potravin, administrativní a obranné stavby, jako jsou Sacsayhuaman, Incawasi a Tambo Colorado, mezi dalšími. Představení některých zajímavých ukázek je dokumentováno nejen fotografiemi autora knihy, ale i malbami malíře Karla Janáka. Autor knihy srovnává archeologické pozůstatky v Incawasi, poblíž města Huayatara, s podobnými ruinami v Machu Picchu, protože i zde používali Inkové kameny a bloky perfektně opracované na míru. Na tomto místě, na svahu před vstupem k ruinám, autor objevil na stěnách skalních formací skalní rytiny a kresby, pravděpodobně náboženského významu. Ačkoliv v Peru, hlavně na Altiplanu v údolích mezi horami, je podobných rytin či skalních kreseb registrováno několik set, každý nový a dobře dokumentovaný objev je přínosem k lepšímu poznání předkolumbovských kultur. Skalní formace či bloky se skalními rytinami z této doby se většinou vyskytují v otevřené krajině, do níž jsou včleněny a jsou přístupné jakémukoliv návštěvníkovi. Proto, s dobrým úmyslem, autor knihy varuje před nekontrolovaným turismem a doporučuje přijmout rázná opatření k zabránění dalších škod. Kniha rozšiřuje znalosti o stopách člověka a o předchozích kulturách, obývajících dnešní Peru. Svým obsahem se tak přidává k mnoha dalším písemným svědectvím, realizovaným českými výzkumníky a odborníky v minulosti i v současnosti. Předmluva: Alberto Salas Barahona, velvyslanec Peru v České republice. Rozhovor s Otto Horským: Tomáš Vladislav Novák Ing.Otto Horský, CSc (*1938) – místo působení Brno – český inženýrský geolog, popularizátor oboru, cestovatel a spisovatel. Ve svém oboru vykonával poradenskou činnost v Peru (1974–1976, současně diplomat a ředitel experimentální technické kanceláře), na Kubě (1974 – 1978, hlavní poradce ministerstva stavebnictví), opět na Kubě (1984 – 1988, vedoucí odborné expedice Centro – Cuba v Escambray). V letech 1991 – 1994 působil v Madridu jako generální ředitel česko-španělské akciové společnosti pracující v geologii. V letech 2010 až 2012 koordinátor projektu přehrady Bawanur na řece Sirwan v Kurdistánu. Autor více než 150 odborných publikací doma a v zahraničí (Španělsko, Portugalsko, Řecko, Brazílie, Peru, Nizozemsko, Rusko, Řecko, Kuba, Austrálie, Etiopie), dále několika televizních scénářů, vystoupení v rozhlase a televizi, autor řady populárně vědeckých článků v tisku a časopisech. Převážně pracovně navštívil více než 40 zemí, přednášel na Universitách ve Španělsku, Mexiku, na Kubě a v Peru. Účastník vědecké expedice Titicaca 2004. V současné době se věnuje kromě poradenské činnosti v oboru doma a vzahraničí hlavně literární práci a to jak v oblasti odborné literatury týkající se vodohospodářských staveb, tak v oblasti popularizace vědy a cestování.