Kristýna Vorlíčková (1981–2018) vstoupila do literárního světa již ve svých dvaceti letech s novelou Nahá Godotka, která jí vynesla nominaci na Cenu Jiřího Ortena, zatímco s její poezií se čtenáři mohli dosud seznámit jen časopisecky. Autorčin posmrtný básnický debut Open space se čte jedním dechem: sbírka plná anglicismů a neologismů (off-line princezna; Život je coolna z billboardu; Nejsou, ale sdílejí./ Těla, prostor, videa z youtube) je na první pohled pevně zakotvena v moderním světě (technologie, open space kanceláře, konzumní způsob života). Jejím tématem je však odcizení a nemožnost navázat běžný lidský kontakt, přičemž i svoboda se mění v neznámý pojem (spojený jen s pohledem na bezdomovce kdesi venku). Virtuální síť je zobrazena jako monstrum vytvářející z lidí loutky, které fungují „na vnitřní okruh“. I přes letmé dotyky „reálného“ světa (např. zobrazení pražského Žižkova) se identita básnířky nevratně rozpadá: Žít uprostřed hladkých, skleněných ploch./ Žít nalogovaný do krabice/ od tiskárny.