Vzpomínky Bohuslava Andrše, rodáka z vesnice Česká Alexandrovka u Oděsy, jsou mimořádným dokladem temných událostí 20. století: sovětské kolektivizace, Velkého teroru, a především bojů na východní frontě druhé světové války, jichž se zúčastnil coby příslušník 1. čs. armádního sboru. Jeho svědectví o cestě ze severní Bukoviny do Prahy a citované paměti spolubojovníků a rodinných příslušníků jsou výjimečným vyprávěním – podávají totiž válku i návraty po ní pohledem obyčejných mužů, otevřeně a bez heroizace.