Sbírka Podél Pyrifleghetónu je v rámci autorových předešlých sbírek dalším krokem k tvarové a významové vybroušenosti jeho poetiky, jež se stálevícekoncentruje, jakoby stáčí sama do sebe. Především se ale navracíkprvotnímupoznánískutečnosti, která je pouze průzorem k znepokojivému poznání — zaklínanému skrze úsporné, až mlčenlivé texty, vnichžseskeptickýbásníkův postoj zrcadlí v zauzleném, místy až dokonceneprodyšnémvýrazu.Básníkovapoezie se nepochybně nechává inspirovatprvnímslovem,modrou romantickou školou a blakeovským mysticismem,alečerpáiz antické, židovské či perské mytologie a středověkésymbolikyalchymistů.Jehotvorba rovněž odráží tradici básnických nálad fin de siecle, aristokratickyvznešenoua artificiálnídekadencinebo poezii prokletých básníků. Gustav Erhart dokážekoncentrovat významové napětí svých osobitých šifer až na dřeň vyjádření,kterésev jeho poezii stává úsporným, zato ale složitým obrazemsmyslu,aprávěprotositentočaroděj slova zaslouží mimořádnou pozornost.