I ve své šesté knize, sdružující verše z let 2011 až 2016, básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví, plody osobní (i lyrické) zralosti. Jak sám píše, jeho básně představují jakési štíty proti prázdnotě. Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze o ohledávání hranic lidského údělu, ale je zde nabídnut i prostor ke šťastnému setkávání a sdílení. Nejraději mám básně, které vyprávějí prostě o prostých věcech, píše Děžinský.