V románu se zrcadlí ve vědomí a v podvědomí hlavní postavy, zatímco její syn, mladý, nadějný klavírista, jí hraje Ravelův koncert, který je obžalobou násilí a války. Nastudoval ho jen pro ni, ale ona se nemůže soustředit, protože žije v minulosti, nerozlučně spojená se svou první a jedinou láskou, kterou ztratila v Praze při sovětské okupaci. Od té doby se nechá jen vláčet okolnostmi. Do Curychu, do Neapole, do Lugana.Vzhledem k tragice příběhu se autorka snažila držet svůj šibeniční humor trochu na uzdě, ale výsledek je přesto tragikomický jako celá naše civilizace.