Moře je láska, moře je život

Námořnímu kapitánovi Václavu Bourovi se lodě staly osudem. Knížka Na mořích jsou cesty tvé. ho natolik ovlivnila, že šel za tímto skoro nesplnitelným cílem. Absolvoval Vyšší průmyslovou školu v Děčíně, obor vodní dopravy. Po maturitě nastoupil jako plavčík na starou REPUBLIKU, provozovanou Československou námořní plavbou. Po roční praxi se dostal na Vysokou námořní školu v Oděse. Celý život věnoval moři, které se mu stalo životní láskou. Náhle se loď opět rozhoupala. Oceán prudce dýchal, ztěžoval práci lodních jeřábů. Nestávalo se mi často, abych plul z bouřky do bouřky, ale teď, v průběhu čtyř hodin, vítr zmohutněl ze tří na devět ballů Beaufortovy stupnice, moře se zpěnilo, vítr zasvištěl a loď se začala vzpínat jako nezkrotný hřebec, snažící se shodit svého jezdce. V té době už byly nákladové prostory vodotěsně uzavřené, lodní jeřáby upevněné a zabezpečené.Poetické líčení moře se snoubí s poutavým líčením přístavů a zemí, které kapitán Václav Boura s československými loděmi navštívil. Čtyři desítky let – od studií na Vysoké škole námořní v Oděse po odchod do důchodu – strávil na moři. Třebaže vzpomínky na cizokrajné země byly napsány v době jeho aktivního působení, jsou stále živé, plné zajímavostí, jednotlivé prožitky vtáhnou čtenáře do děje. Autor nepopisuje pouze daný stav země v době, kdy ji navštívil, nahlíží i do její historie. Kromě práce a problémů na lodi a v přístavu líčí také některé námořní zvyky, např. rovníkový křest, a nezapomíná ani na děti námořníků, které se s matkami účastní plavby a i díky kapitánu Bourovi si z ní odnášejí velké zážitky. Své vzpomínky pojal s humorným nadhledem. Ze všeho ale čiší láska k moři a lodím, na nichž strávil svůj život.