Nadčasový příběh přibližující dvě mise Lékařů bez hranic v letech 2010 a 2012 na Haiti zasaženém ničivým zemětřesením je psán uvolněným reportážním stylem, který na jednu stranu popisuje reálie humanitární mise po ničivém zemětřesení a práci humanitární organizace v zemi, kde je doktorů jako šafránu, z druhé strany odlehčenou formou a někdy až naturalisticky vykresluje čtenáři každodenní život v projektu a prostředí, které je na hony vzdálené životnímu i medicínskému standardu, na jaký jsme v Evropě zvyklí.