Josif Vissarionovič Stalin patří mezi nejkontroverznější osobnosti 20. století. Tak kontroverzní, že téměř vždy nám bylo politickou mocí určováno, co si o dotyčném máme myslet. Typický Čech si však v soukromí myslel to, co v geniální zkratce představili Miloslav Šimek a Jiří Grossman již na konci šedesátých let minulého století: „Naše rodina patřila vždy ke kulturní smetánce města – otec se podílel na stavbě jistého pomníku na Letné ... a strýc jej boural!“ Nyní konečně a doufejme, že na dlouhou dobu (věčné časy jsou nejisté), žijeme v době, kdy si můžeme o Stalinovi myslet, co chceme, aniž by nás za to někdo postihoval. Proto také vychází i tato kniha, jež o Stalinovi uvádí to, co o něm od roku 1956 nezaznělo. Buďme za její vydání rádi, protože parafrází klasika „můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom vést spory, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat“.