Evoluce lidstva je podmíněna jeho kontinuální reprodukcí. Celou historii člověka provázejí náhodné či záměrné zásahy, které růst populace tlumí. Nejstarší písemný doklad uvádějící antikoncepční doporučení je staroegyptský papyrus z Kahúnu věnovaný onemocněním ženských orgánů (kolem roku 1900 př. n. l.). Jak se měnila společenská poptávka, rozvíjely se i poznatky o antikoncepčních metodách.
Autor v rozsáhlé monografii podrobně mapuje, jak se v průběhu staletí radikálně mění vzorec lidského reprodukčního chování, jaké antikoncepční metody a s jakým úspěchem se v historii používaly a dodnes používají, a nechybí ani výhled perspektiv antikoncepce v 21. století. Metody zábrany početí přestaly být tabu pro laickou i odbornou veřejnost. Problematika antikoncepce tvoří dnes jednu z hlavních součástí gynekologické ambulantní praxe, základní informace se postupně dostávají i do povědomí odborníků jiných specializací. Antikoncepce se stává vědním oborem a orientace ve velkém množství metod může činit obtíže i specialistům.
Publikace je určena gynekologům, praktickým lékařům a ostatním specialistům, studentům medicíny a všem těm, kterým nejsou lhostejné možné následky sexu.