Visegrádská skupina se po rozpadu sovětského bloku stala nejvýraznějším regionálním uskupením v prostoru střední Evropy. Historicky se jedná o region s mimořádnou geopolitickou senzitivitou, přičemž po pádu železné opony se státy v něm ležící jednoznačně vyslovily pro definitivní začlenění do západních integračních struktur. Nehledě na úspěch tohoto snažení a členství v EU a NATO vnímají i v současnosti státy střední Evropy svou periferní pozici a snaží se společně čelit hrozbám a výzvám pro svou bezpečnost. Naše kniha analyzuje, jaké strategie a přístupy Visegrádská čtyřka a její členské státy v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky preferují, jaká rizika vnímají jako nejvýraznější a jaké návrhy opatření a řešení společně či jednostranně prosazují.