Psychologie souhlasu

Před listopadovým politickým převratem, který v naší zemi proběhl v roce 1989, nebylo mnoho důvodů věnovat pozornost fenomenům, spojeným se souhlasem. Většinový nesouhlas se státním zřízením byl zcela zjevný, avšak neoficiální. Oficiální souhlas byl naproti tomu jakousi samozřejmostí, zamlčeným předpokladem. Tato situace se radikálně změnila právě po převratu. Každý najednou mohl souhlasit, ale hlavně nesouhlasit zcela veřejně. Ovšem projevy tohoto nesouhlasu nesly mnoho znaků naprosté nezralosti. Jeden muž například držel hladovku před Hradem, čímž chtěl tehdejšího prezidenta Václava Havla přimět, aby intervenoval u hladovkářovy manželky v jeho prospěch. Zmíněná manželka totiž svého manžela odmítala nadále vpouštět do jejich společného bytu. Jindy se zase bouřlivě protestovalo proti zřízení uprchlického tábora, ačkoli právě během vlády fašismu, který byl posléze vystřídán komunistickou diktaturou, naši zemi opustilo mnoho uprchlíků, takže bychom mohli mít všechny důvody k solidárnímu postoji k jiným uprchlíkům.