Žijeme ve společnosti, která nám zajišťuje maximální míru pohodlí, aniž bychom přitom museli vstupovat do kontaktu s jinými lidmi. Navzdory všem moderním vymoženostem ovšem máme stále pocit, že nám něco chybí. Máme totiž v sobě bytostně zakódovanou potřebu být součástí nějaké skupiny, která má společný cíl a která se řídí vlastními, nepsanými zákony. Potřebujeme zkrátka být součástí „kmene“. A tisíce let civilizace na tom nic nezměnilo. Moderní psychologové s překvapením zjišťují, že lidé, kteří zažili – a přežili – válku, nebo přírodní katastrofu, na toto období s odstupem vzpomínají jako – v určitém smyslu – na nejlepší období svého života. Byli sice v ohrožení života, ale byli současně částí nějakého celku, měli pevné vazby s jinými lidmi a zažili takový pocit sounáležitosti, jako nikdy před tím a nikdy potom. Proč nám tak chybí pocit, že někam patříme a jsme ještě vůbec schopni žít v „kmenových strukturách“? Autor knihy Sebastian Junger, který působil jako válečný korespondent v Bosně i v Afghánistánu, přináší strhující formou podané důkazy o tom, že pokud se nám nepodaří v sobě znovu objevit „příslušníky kmene“, je naše civilizace odsouzena k zániku.