Čtení o T. G. Masarykovi. Literatura – člověk – svět (1910–1938)

Tomáš Garrigue Masaryk sice nebyl literát či v první řadě literární kritik a historik, o literatuře a umění však často psal, z široké znalosti umění vycházel zpravidla i ve svých pracích filozofických, sociologických, historických a politických. Čtení o T. G. Masarykovi zahrnuje devětatřicet textů z období 1910–1938, kdy byly identifikovány důležité masarykovské otázky a výzvy. Podtitul Literatura – člověk – svět upozorňuje na komplexnost Masarykova estetického myšlení, na jeho mezioborovou souvztažnost. Chronologicky řazený výběr z obsáhlého materiálu zahrnuje texty různých žánrů a rozmanité povahy, usiluje o reprezentativnost zejména z hlediska tematického a zároveň volbou významných autorů (F. X. Šalda, J. Vodák, O. Fischer, A. Novák, E. Rádl, J. L. Fischer, B. Markalous, J. Patočka ad.). Úvodní slovo editorů charakterizuje zásadní tematické okruhy (reflexe Masarykovy estetiky a jejích proměn, jeho osobité kritické a polemické praxe ve vztahu k české a světové literatuře a zejména k některým otázkám literárně-filozofickým a historickým a autorským osobnostem). Antologie rovněž ukazuje často protikladné interpretace Masarykových děl, i jeho vlastních antagonismů. Především je však Masaryk vykládán jako myslitel dramatického napětí, jenž prací a hledáním vyššího smyslu překonával protiklady subjektivismu a objektivismu, smyslové romantiky a racionality, duchovního života a praktických činů, je nahlížen jako bořitel hranic i harmonizátor víry a poznání. Přes různost zacílení vybraných textů antologie připomíná tradici kritického a oživujícího vztahu k Masarykovu dílu, která je paralelní k mytizujícím obrazům zakladatele demokratické československé republiky.