Literatura a film jako zrcadlo práva a právníků

Přemýšlíme-li o vztahu práva a literatury, nemůžeme nevnímat právo jako literaturu svého druhu. Sestává přece z textů, ač psaných poněkud specifickým jazykem, často nepříliš srozumitelným, zakládajícím si na přesnosti oproti obraznosti a invenci. Stále častěji se však právní akademici uchylují ke krásné literatuře (a rovněž k filmu) jako zdroji situací, obrazů a dilemat, umožňujících promýšlet, co vše může znamenat být právníkem, jak dalece se právo může vztahovat ke spravedlnosti, ale též k nespravedlnosti, jak obstát v morálně vyhrocených životních předělech. Výběrem takových pohledů či možná spíše průhledů je tato kniha. Z recenzního posudku doc. JUDr. Martina Škopa: Směr Právo a literatura představuje dnes již téměř klasický přístup ke zkoumání práva, který se stává součástí kurikula právnických fakult nejen v angloamerickém prostředí, ale i jinde ve světě, Českou republiku nevyjímaje. Ve své podstatě se jedná o přístup, který není nijak nový. Právníci již v dávné minulosti čerpali podněty pro svou činnost nejen z práva samotného či jiných věd (ať již – dle dnešního chápání – věd přírodních, humanitních či společenských), ale také z literatury nebo obecně umění. Znalost kultury v užším slova smyslu představovala součást právní profese a přispívala ke spojení právních znalostí se znalostmi pramenícími z univerzálního, nebo spíše univerzitního pojetí právnického vzdělávání. Součástí obecné vzdělanosti, která právníky provázela, byla i znalost umění a orientace v klasických dílech. Publikace představuje velmi zajímavý text, reprezentující pohled pražské právnické fakulty na hnutí Právo a umění, resp. Právo a literatura. Text je velmi čtivý, a byť si vybírá pouze část z širokého spektra problémů (pochopitelně!), ke kterým se Právo a Literatura vyjadřuje, jedná se o čtivý a strhující počin, který obohatí již existující domácí prameny. Domnívám se, že publikace tohoto textu je velmi žádoucí a osobně jsem velmi rád, že se i Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze nechala strhnout proudem, který nebývale akcentuje víceoborový pohled na právo a chápe jej v širších společensko-kulturních souvislostech. Jak je uvedeno shora, textu neubližuje, že se věnuje jen vybraným problémům, případně, že se místy omezuje pouze na podněty, které přináší umělecký popis práva, tedy zdůrazňuje směr Law in Literature. I takové příspěvky mají svůj význam, smysl a přínos pro poznání práva.