Dicta et regulae iuris aneb právnické moudrosloví latinské

Podnes se v širší veřejnosti, ale částečně i v kruzích vzdělaných právníků, vytrvale udržuje přesvědčení, že jazyk je jednotvárný, strohý a bezbarvý. Kniha "Dicta et regulae iuris" však přesvědčuje o něčem zcela jiném. Neplyne to jen z velkého množství pracně shromážděných termínů, definic, výroků, rčení a pořekadel, ale především ze skutečné přítomnosti neobyčejně bohatého množství poznatků, soudů a myšlenek, které jsou v nich obsaženy, poznatků soudů a myšlenek vyjádřených navíc a s naprostou přesnosti a určitostí. Nepředstavují proto jen koncentrovaný obraz vývoje práva, ale přesahují i do jiných oborů vědění, někdy až k samým kořenům lidského bytí. Obojí - jak forma, tak obsah těchto jazykových fenomenů - ověřené dlouhou životností, s níž se nám v běhu času dochovaly, může být v mnohém užitečné a prospěšné i dnes. Nejen těm, kteří se v právu vzdělávají, v praxi ho aplikuji nebo dokonce právní pravidla vytvářejí, ale vůbec všem, kteří se s ním v jakékoli podobě setkávají. Vždyť povznesení úrovně jak mluveného nebo písemného právnického projevu, tak vůbec každé posílení právního vědomí, o což autor svojí příručkou usiluje, je v době, kdy úloha práva jako společensky regulativního faktoru narůstá, neobyčejně žádoucí. Mnohé z tohoto pokladu právnické moudrosti je dědictvím římské právní kultury. Není však ani málo takových "regulí", které jsou mnohem bližší, než bychom očekávali. Napovídá to, že cesta do tohoto thesauru není jednou provždy uzavřená a vzniku nových otevírá dveře i současný stav práva a jeho budoucí tvář.