Kniha se na pozadí proměny společenského a vědního paradigmatu
zabývá vybranými aspekty postmoderní situace ve vzdělávání. Pozornost
je věnována filosoficko-etické perspektivě postmoderny, jež byla v
pedagogice spojena s krystalizací nových, radikálně demokratických
vzdělávacích perspektiv. Dále je charakterizována proměna paradigmatu
vědy v post-kuhnovském období a nahlédnuta situace pedagogiky v
podmínkách epistemologického relativismu, kulturní diverzity a
pluralizace pedagogického myšlení. Konečně jsou na příkladu univerzity
a nároků kladených na učitelskou profesi nastíněny důsledky průniku
neoliberální doktríny do vzdělávání v podmínkách ekonomické a
technické globalizace.