Volební systémy představují jeden ze základních pilířů moderních demokracií. Ovlivňují fungování ostatních politických institucí a fungují jako jakási ozubená kola udržující správný chod demokracie. Současně ale také představují „nejvíce specifický manipulativní nástroj politiky“, jak kdysi konstatoval uznáváný politolog Giovanni Sartori, díky čemuž se objevují v hledáčku politiků a politických stran, kteří a které chtějí změnit pravidla demokracie. Předkládaná publikace se proto zaměřuje na vysvětlení procesů volebních reforem ve vybraných zemích střední Evropy (Československo, Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko) po roce 1989, které jsou charakteristické mimo jiné tím, že jsou výsledkem sledování zájmů politických elit jako jediných relevantních aktérů těchto procesů. Zaměřuje se přitom nejen na důsledky přijatých změn volebních pravidel, ale především na důvody jejich přijetí a podstatu a charakter jednotlivých procesů volebních reforem.