Hlavním předmětem této práce je problematika dovednosti kompenzačního vyjadřování v německém jazyce na příkladu písemných produktů u českých mluvčích. Tato práce vznikla na základě vlastních zkušeností autora, k nimž dospěl za dobu své pedagogické praxe učitele němčiny na různých typech škol. Právě tehdy se opakovaně a na všech úrovních setkával s fenoménem zbytečného ztroskotání verbální komunikace z důvodu selhání mluvčího při vyjadřování svých vlastních myšlenek nebo při reprodukci slyšeného. Mnozí žáci a studenti totiž často nejsou schopni v okamžiku, kdy se ocitnou před jazykovým problémem, neboť neznají nebo je zrovna tzv. „nenapadne“ právě ten či onen výraz či gramatická struktura, které se jim evokují v podvědomí v mateřštině, pokračovat dále v komunikaci, a jsou nastalou situací natolik paralyzováni, že jejich projev zcela selže. Příčin tohoto fenoménu může být hned několik. Zaprvé by to jistě mohla být nedostatečná míra ovládání cizího jazyka. Je pochopitelné, že čím nižší je úroveň ovládnutí jazyka, tím větší problémy lze v procesu komunikace pozorovat. Avšak s tímto „jevem selhání“ se autor opakovaně setkával a setkává i u velmi pokročilých žáků a studentů, kteří disponují nadstandardním rozsahem slovní zásoby a zároveň i velmi kvalitní znalostí gramatického aparátu. Přesto dochází k situacím, kdy nejsou stavu všechny tyto své znalosti a vědomosti efektivně aplikovat do své promluvy, tak aby překonali momentální jazykovou bariéru a dovedli tak svou promluvu do zdárného konce. Jejich projev tak působí nehomogenním dojmem.