Životní styl a sociální třídy

Edice sociologické disertace Kniha se zabývá diferenciací životních stylů, kulturního kapitálu (vkus a spotřeba) a sociální stratifikace. V první části jsou představena teoretická východiska (kulturalistický přístup, symbolické hranice, percepce umění, koncept životního stylu, formy kulturního kapitálu, homologický, individualizační a kulturně omnivorní model životního stylu a statusu). Druhá část nejprve popisuje proměny sociální struktury v české společnosti po roce 1989 a sleduje vývoj vazby sociální třídy na životní styl. Hypotéza nárůstu třídní homologie po roce 1989 nebyla potvrzena. Hlavní část empirické práce analyzuje data z výzkumu Market & Media & Lifestyle TGI 2004. Ověřujeme obecnou hypotézu třídní homologie a hypotézu o sociální zakotvenosti kulturního všežroutství a to v oblastech životního stylu: vysoká kultura, elegance v oblékání, masová/nízká kultura a zdravý způsob života, okázalá spotřeba a kultura materiální nezbytnosti. Většina ze šesti oblastí životního stylu je strukturována vzděláním a příjmem a je zčásti hierarchicky vázána na sociální třídu ABCDE. Vliv mají také nevertikální složky sociálního postavení: pohlaví, věk, velkoměsto a Praha jako místo bydliště. Efekt příslušnosti k sociální třídě na kulturní všežroutství je v podstatě nulový. Výsledky ukazují na platnost hypotézy, podle které je životní styl utvářen zejména vertikální pozicí v sociální struktuře (třída či individuální socioekonomický status). Hypotézu o vlivu třídního prostředí rodiny, tj. působení třídy domácnosti i při kontrole vlivu individuálního statusového postavení, se nepodařilo přesvědčivě prokázat. V porovnání s třídou odvozenou z postavení hlavy domácnosti (klasifikace ABCDE) má v drtivé většině větší vliv na strukturaci kulturní spotřeby a vkusu individuální socioekonomický status představovaný vzděláním a příjmem. Přesto v mnoha zkoumaných oblastech čistý efekt třídy zcela nemizí, příslušnost ke střední třídě C a částečně také vyšší střední třídě B se projevuje i při kontrole vlivu statusového postavení. Obecně vzato hranice kulturní diference prochází v české společnosti mezi třemi výše postavenými třídami tvořenými domácnostmi nemanuálně pracujících (A, B, C) s afinitou zejména k vysoké kultuře a okázalosti spotřeby a třídami nižšími se zastoupením dělnických profesí (D, E), pro něž je typičtější vkus materiální nezbytnosti a preference masové/nízké kultury. Vkus a spotřeba utváří symbolickou mezitřídní hranici, která je dlouhodobě přítomna mezi světem manuální a nemanuální práce.