Publikace se zabývá porovnáváním rozhodovací praxe Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky a Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví. Je stručným průvodcem pro přihlašovatele, kteří tápou nad rozhodovací praxí jak Úřadu průmyslového vlastnictví, tak i Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví – respektive poskytuje příklady z praxí obou institucí, které by měly přiblížit přihlašovateli celou proceduru od podání až po zápis ochranné známky do rejstříku a pomoci mu zorientovat se v této oblasti.
Knih na téma ochranných známek bylo napsáno nespočetné množství, byly napsány publikace se zaměřením na právní ochranu průmyslového a duševního vlastnictví, na zákon o ochranných známkách, získání ochrany jak na národní, tak mezinárodní úrovni, získání rozlišovací způsobilosti a další.
Předložená práce se snaží stručně projít a vysvětlit problematiku získání známkoprávní ochrany jak na úrovni národní, tak i na úrovní EU, a to z pohledu nedostatku rozlišovací způsobilosti, nebo z důvodu, že by označení mohlo být shledáno hanlivým, vulgárním – což je téma veskrze nepopsané.
Vzhledem k tomu, že ochranná známka poskytuje vlastníkovi neomezeně dlouhou dobu ochrany, je záhodno přihlášce ochranné známky věnovat pozornost, kterou mnohdy přihlašovatel podceňuje.
Publikace obsahuje vysvětlení pojmu rozlišovací způsobilost, nedostatek rozlišovací způsobilosti, konvergenční programy, označení vulgární a hanlivá a certifikační ochranná známka